Není to ani tak dávno, co byla Eiffelova věž obehnána betonovou zdí a kontrolami. To však ani za mák nezastavilo armádu „prodavačů“ a překupníků s turistickým zbožím = nazýváme to turistickým zbožím, protože nikdo jiný, než naivní turista s něco takového nemůže koupit. Malá svítící eifelovka za šest euro, to už je snad skoro špatný vtip.
Hlavně pozor na policii
Jakmile se ukáží strážci zákona a pořádku, je na čase všechno rychle sbalit a zase odkráčet. „Podnikání“, které zbylo většinou na muže afrického původu, je docela smutným obrazem toho, že protizákonné může být i prodávání eifelovek, hlavně, když takových je na každém metru čtverečním pět a každý má to samé zboží a nijak se neštítí oslovovat pětkrát procházející, hlavně pokud vidí a slyší, že to jsou turisti. Na mladé lidi takové blbůstky nezabírají, ale je tu jistá sorta starších, kteří zkrátka neodolají a teda něco malého si koupí.
Řetízky a špatná nálada
Vychytralí přišli na ještě lepší způsob, jak otravovat turistům život. Nejdříve k vám přijdou, nastaví ruku a zeptají se, kampak máte namířeno, jak se máte či odkud pocházíte, načež vy zdvořilostně podáte ruku, abyste řekli, že nemáte čas a najednou BUM, kolem ruky máte obmotaný provázek, za který ještě donedávna ten milý pán chce pět euro. A pokud odmítnete zaplatit, zahradí vám cestu další dva a chtějí, abyste zaplatil. Samozřejmě, muž statného vzrůstu řekne prostě ne a strhne náramek a je to, ale takové křehčí ženy, které jsou ještě menší, se často z toho takto nedostanou.
Dalo by se to nazvat až společenský nátlak, jak je jich tam tolik.
Otázkou je, kdo vlastně tyto lidi zaměstnává? Pravděpodobně někdo, kdo nemá rád policii, protože jakmile se ukáže, tak všichni sbalí svých pět švestek a jsou v čudu. Jedná se však o velmi výdělečné povolání, neboť turistické kýče nabízí snad každý druhý na ulici.